Ivan Lehraus

Pan Ivan Lehraus pracuje v CERNu již bezmála 40 let. Dal jsem si sním schůzku v hlavní budově a abychom se nemuseli hledat, vytýčili jsme si nepřehlédnutelný bod - velké akvárium v přízemí. Nakonec jsem však zjistil, že to nebylo třeba, neboť jsem pana Lehrause poznal hned při prvním pohledu. A ptáte-li se jak je to možné, tak tedy proto, že nás provázel po CERNu asi před čtyřmi roky, když jsme tu byli na exkurzi se  svými studenty. 

Pan Lehraus mě překvapil svou výbornou znalostí politických poměrů v Čechách, o nové vládě toho věděl prostřednictvím internetu více než já. Moje první otázka směřovala ihned k porovnání životní úrovně. Mluvili jsme i o postavení vědeckých pracovníků a učitelů ve společnosti. Zdá se že všude na světě je situace podobná - bankovní úředníci mají vždy lepší postavení. Shodli jsme se, že nelze porovnávat výše platů ve Švýcarsku s platy v Čechách, neboť bychom museli vzít v úvahu životní náklady. Ty jsou totiž v Ženevě jedny z největších na světě.

Má další otázka směřovala k velkým objevům, které byly v CERNu uskutečněny v osmdesátých letech a které vedly k několika Nobelovým cenám. Bylo to obrovské nasazení obrovského počtu lidí podílejících na uskutečnění experimentů, které vedly k objevům částic W a Z. Pan Lehraus mohl přispět svým dílem k oněm úspěchům.

Zajímalo mě také, jak se může český inženýr dostat do CERNu a jaké na něj čekají nástrahy. Tak tedy pracovní kontrakty bývají téměř vždy sjednávány na dobu určitou a to v rozmezí od 6 měsíců do 3 let. Delším pracovním kontraktům obvykle předchází stipendijní pobyt hrazený z "mateřské" instituce, nebo ze stipendijního programu CERN (omezený počet). Prvních 6 měsíců kontraktu bývá "na zkoušku". Další prodloužení pracovní smlouvy je závislé na potřebách CERNu a na tom, jak se pracovník osvědčí. Oficiální pracovní doba je od 8:30 do 17:30, ale běží-li experimenty a je-li třeba vyřešit nějaký problém, na hodiny se nehledí a pracuje se na něm do noci a přes víkend, až do úplného vyřešení. Je to považováno za samozřejmost, souvisí to se zapálením pro zajímavou a "vzrušující" práci.  A jak to lidé snáší? Pokud jde o mladé lidi, ti sem většinou přijeli nabrat nové zkušenosti a jakožto svobodní na hodiny nehledí. Ti, kteří se tady již zabydleli, si na pracovní nasazení již zvykli a jejich rodiny musí být k jejich pracovnímu nasazení tolerantní.
Mluvili jsme i o prvním náporu na čerstvě příchozího českého inženýra. Častým problémem je jazyk, neboť člověk má pocit, že angličtinu ovládá velmi nedokonale. Teprve po několika měsících zjistí, že angličtina svého zahraničního kolegy, která se mu ze začátku zdála perfektní, taková vůbec není a je poznamenaná národním přízvukem. Skutečně, takový pocit jsem měl i já. Nakonec se naučíte identifikovat, odkud pochází člověk, se kterým právě mluvíte.
Dalším problémem českých inženýrů je, že obvykle nebyli zapojeni v mezinárodních projektech. Jejich zahraniční kolegové již většinou mají za sebou pobyt v některé laboratoři - např. v německé DESY nebo v anglické Rutherfordově laboratoři.
Podaří-li se tedy překonat tyto prvotní problémy, může se po několika měsících tvrdé práce stát užitečným členem pracovní skupiny, do které podle své specializace úspěšně "zapadl".

Povídat bychom mohli ještě dlouho, ale časový rozvrh mně již nedovolil dále se vyptávat. Snad někdy příště.